Test deprese Vám pomůže zjistit jak moc jste v depresi a svém neštěstí zabředli
V záplavě současných návodů na šťastný život, které naleznete na každém rohu, se zdá tento jaksi osamocený. Je tomu i proto, že knih, které by se se zabývaly obecnými postupy neštěstí a strastí přibývá jen poskrovnu. Toto pole je z velké části pokryto velkými literárními díly, které ale staví na příbězích o cizím neštěstí a vyžadují tedy od čtenáře, aby si obecné principy vydedukoval sám. Chci tedy věnovat tento text úvodu do metodologie a praktickým postupům, jak být konstruktérem vlastního neštěstí. Tedy jak si v tak již dost zaplněném poli ohraničit parcelu a uzmout své místo na slunci? Věřím, že s tímto pomocným textem a se stejnojmennou knihou Paula Watzlawicka, kterou zde volně parafrázuji, vás uvedu do tématu. Jak píše Paul: „Každý může být nešťastný, ale učinit ze sebe skutečného nešťastníka, tomu je potřeba se učit, tady člověk nevystačí s tím, že má nějaký ten osobní malér.“(Watzlawick, 1993, str.11)
Co je tedy důležité?
Základní stavební kámen domu neštěstí je zůstat izolovaný a trvat si na svém způsobu života a světa jako jediném možném. To totiž mimo jiné znamená žít v permanentním konfliktu s okolním světem. Pro rozkvět neštěstí je to důležité hlavně proto, že pozornost je odváděna od vás směrem k druhým a vězte, že chyb na druhých (a vůbec v okolí) se dá najít nekonečně mnoho. Nemluvě o vedlejším efektu v podobě času, které takové konflikty zaberou. Času, který byste pravděpodobně věnovali jiným aktivitám.
Jak to celé ještě vylepšit? Mistři v zakládání staveb neštěstí se nikdy nesmíří s terénem, na kterém má být stavba postavena. Jinými slovy, vždy se budou držet toho, jak má být postavena bez ohledu na přítomnou reálnou situaci. Chraňte se proto přítomnosti jako čert kříže. Mohlo by se vám stát, že vám naruší či pozdrží práci na domu neštěstí již v základech. Důležitá je přitom úplně jiná část vašeho života.
I. Uctívat minulost - tedy filtrovat z minulosti jen to pozitivní. To nakonec paměť docela dobře umožnuje, je však rozdíl mezi pěknými vzpomínkami a v tom, když si opakujeme jak mantru větu: ,,Vše dobré se mi již stalo.“ Pokud jste dobře položili první stavební kámen (tedy, že jste jediným strůjcem pravdy) a nenecháte si od ostatních vymluvit opak, pak máte pevnou platformu, na které se dá postavit skoro každý dům neštěstí. Jako tmelící prvky pro budoucí zdi by se brzy měli objevit žal, smutek, ztráta a další pomocné pocity. Chvíle technologických přestávek na stavbě, kdy zrovna nemáte co na práci, můžete trávit třeba přesvědčováním se, že v budoucnu přijde někdo nebo něco, co bude naprosto stejné jako vaše sladká minulost a celé to stavení se promění v dům snů.
II. Minulost je nevratná a především fatální pokud tedy svoji stavbu stavíte poctivě a zpevňujete zdivo, pak jste již možná objevili onu kouzelnou složku vašeho tmele, díky které bude vaše stavba nezničitelná. V zásadě jde o to přistoupit ke každé cihle (zkušenosti) se zapomněním toho, že jste zpočátku byl také projektant (tedy autor celé stavby). Staňte se pouze dělníkem přikládajícím ruku k dílu, které má svoje nedostatky. Dříve či později byste měli nabýt dojmu, že síly nad vámi (např. osud) jsou prostě silnější a že by byla drzost něco proti takovému nešťastnému stavení namítat. Abyste se stali opravdovou obětí, je třeba srůst se stavbou do té míry, kdy přestanete rozlišovat mezi tím co umíte a co děláte a budete o sobě moci prohlásit: ,,Já jsem chodící neštěstí.“ To je možné ztvrdit také skrze okolní svět a lehko přijít k nějaké diagnóze, kterou můžete posléze vyzdobit (váš) výtvor.
III. Přistavujeme do nekonečna, nyní již zbývá jen přistavovat a využít svůj potenciál naplno. Hodit se bude váš patend (něco mezi patentem a konečným řešením*), který vám pomůže rozvinout vytrvalost a houževnatost. Není totiž nad to opájet se myšlenkou, že pokud se něco nedaří, pak je to právě tím, že jste ještě neudělali dost. A protože už z prvního bodu víte, že pravda je jen jedna, pak již jistě tušíte, že existuje jediné možné řešení. Proto je potřeba posílit vůli, vytrvat a doufat, že se to přece nakonec povede.
Tento krátký návod by se dal rozšiřovat stejně jako pomyslná stavba nekonečným množstvím způsobů a příkladů. Někomu se uvedený postup dostane pod kůži natolik, že do celého procesu zapojí i tělo, které z ničeho nic začne vykazovat různé bolesti. Někomu naopak zůstane pouze „v hlavě,“ probírá se donekonečna ve vytvořených scénářích a závěrech, které ho zaručeně rozčílí a nechápavé reakce okolí ho podnítí ke stvrzování jejich platnosti.
Pokud jste dočetli až sem, máte již jasnější představu o tom, jakou podobu asi vaše neštěstí má. Zůstává tedy ve vzduchu kacířská otázka, jak je to tedy s tím vaším štěstím? Jak již text napověděl, takové hledání odpovědi vyžaduje jistou změnu a prostor, a co víc, někdy také ústupky a oběti. Dovolte mi proto vás naposledy varovat, že důsledky takového úsilí mohou být nezvratné. Pokud jste i tak rozhodnuti pokračovat, pak Vám v rámci konzultací budu rád průvodcem. (viz. Konzultace)
* toto krásné spojení jsem si vypůjčil z jiné knihy, Všechno dobré je k něčemu zlé, stejnojmenného autora
Literatura:
Paul Watzlawick, Úvod do neštěstí, nakladatelství Konfrontace, Hradec Králové, 1993 (znovu vyšlo v nakl. Portál, 2010)
Paul Watzlawick,, Všechno dobré je k něčemu zlé, nakladatelství Konfrontace, Hradec Králové, 1995 (znovu vyšlo v nakl. Portál, 2015)